Moje zlatíčko které bych někdy uškrtila

Ahoj holky, máte taky některá dítě které milujete a přitom by jste byly schopné ho zabít? Terezka má 4,5 roku, do školky nechodí, nebyla přijata protože jsem na mateřské s 1,5 starým synem. V poslední době chvilkama nevím, co s ní. Má chvíle kdy je hodná, pořádná, neodmlouvá, pomůže mě. Potom se karty obrátí, dělá si ze mě legraci, jsem "pitomá máma", odmlouvá, kousne se a konec. Křičí, mlátí mě, nadává mě, dělá naschvály. Doma řve, ječí, je divoká. Mezi dětmi, např v kroužku keramiky je zakřiknutá a div nepromluví slovo. Na děti je zvyklá, během teplých měsíců jsme prakticky pořád venku, což bohužel teď nejde :o( Chodí do několika kroužků, takže i teď je mezi dětmi, má plno kamarádů. Na popud manžela jsem ji začla dávat do "hlídací školky" na tři hodiny. Poprvé dobré, ale večer z ní vypadlo že tam tajně plakala. Podruhé taky uronila slzu a potřetí hysterická scéna s odchodem, takže po hodině jsem ji uřvanou vyzvedávala. Totéž počtvrté. Bohužel tam chodí samé mladší děti a nemá k sobě žádného partnera na hraní, navíc děti se tam obměňují. Snažím se jí věnovat co to jde, teď jsme spolu např pekly cukroví. Je tam určitě nějaká skrytá žárlivost na syna, i když to nedává nijak najevo, má ho moc ráda, vzala ho úplně v pohodě... Co myslíte, mám trvat na té hlídací školce, byť je to se scénou? Zapojila jsem hodně babičky, chodí s ní do kroužků (3x týdně), pravidelně divadlo...čtu jí, vykládáme si, přesto mám okamžiky kdy bych ji fakt přizabila (např pomalovala v okamažiku nestřeženém oranžovou voskovkou zeď v obyváku, červeným tiskátkem potiskla zem a zrcadlo v předsíni)... díky moc za Vaši odpověď. Zdraví Klára.