Re: Moje zlatíčko které bych někdy uškrtila

Ahoj Kláro. Mám taky dvě děti. Ríša (3roky) už chodí teda do školky a Lukášek (2roky) je část týdne s hlídací tetou a část týdne se mnou. To co popisuješ musí být pro tebe velký nápor na nervy. Nejsem odborník a rozhodně si ani netroufnu nějak radit. JEn řeknu, jak to funguje u nás. Máme s klukama jasná pravidla. A rozhodně neustupuju. Jednou počmárali sedačku (naštěstí máme umyvatelnou). Vzala jsem si je k ní, a jasně řekla, že toto rozhodně né, a ble ble ble,....taková malá přednáška. A vyhradila jim u nich v pokojíčku stěnu, na kterou můžou čmárat a pokud budou po něčem jiném, tak trest ( já jsem jim řekla, že zabavím autičíko, jsou na nich závislí). Od té doby, nikde jinde nemalují. A tak to dělám se vším. Když mě LUky bouchne, má ted bouchací období, začnu plakat že mě to moc bolí, on se pak omlouvá a pusinkuje mě. Pokud mě taká za vlasy a nechce pustit (bere to jako hru, směje se u toho a asi si neuvědomuje následky) v klidu mu 3x řeknu, at mě pustí, že mě to bolí, pokud nepustí, vytahám ho taky. Začne samozřejmě plakat, a chce utěšovat, ale neutěšuju, a zase vysvětluju, co udělala a že mě to taky bolí, tak at to už nedělá. Pak je pár dní pokoj.
Já nevím, jeslti jsem ti nějak pomohla, u nás to tak funguje. Je to teda někdy síla se udržet a nedát nazatek, neseřvat,....