Re: Svobodná matka

Prima, Mariane, že nemusíme diskutovat anonymně - znovu mám možnost si ověřit, že ne vždy psaním dokážeme vyjádřit svůj pocit stejně jako mluvenou diskuzí. Oceňuji to, že jste se představil i váš příspěvek. Nevím a nechci posuzovat zda odejít od dítěte do zaměstnání v 6-ti měsících je dobré či špatné rozhodnutí. Osobně hodlám se svými kluky strávit maximum času alespoň do tří let jejich věku. Prostě proto, že mi dvě děti prozatím stačí a chci si mateřství (pokud to půjde) vychutnat naplno. Svobodná jsem prostě proto, že i já i můj partner za sebou máme každý již jedno nepříliš šťastné manželství, takže jsme se sice chtěli vzít, ale ne nějak moc rychle. O to rychleji se mi podařilo otěhotnět (plánovaně) a těhotná jsem se vdávat nechtěla, potom jsem kojila (takže jsem nemohla od dětí). A když tohle všechno uplynulo, prostě nám došly peníze (partner přišel o zaměstnání a více než rok jej hledal). No a protože nechceme svatbu narychlo a odbytou, čekáme. Čekáme na to, až vyděláme tolik peněz, abychom mohli zajistit potřeby svých dětí, naše i hezkou svatbu. Takže asi nebudu úplně typický případ. Sociální dávky pobíráme, protože díky tomu, že tatínek nevydělával, pracovala jsem na mateřské a nějak to nestačilo..... To jen pro ilustraci. Ani jsem původně nemluvila o sobě, ale například o jedné své kamarádce, která prostě měla v životě smůlu na chlapy a když se měla vdávat, její kluk se zabil na motorce - tudíž - svobodná matka. Moje jiná kamarádka se programově rozhodla po několika zklamáních, že nemůže žít s mužem, ale chtěla dítě - tak je má a domnívám se, že se o něj stará naprosto příkladně. Netvrdím, že mu muž v rodině nebude chybět, ale v některých případech jej může velice dobře nahradit např. i bratr matky, či dědeček..... Když to budeme bagatelizujeme, stejně bychom mohli nahlížet i na maminky rozvedené.
Připadalo mi totiž, že jste šmahem všechny svobodné matky "hodil do jednoho pytle" a to bychom hodně zjednodušovali. Je fajn, když máte partnera, na kterého se můžete spolehnout, ale někdy prostě dáte důvěru i někomu, o kom si myslíte, že se o něj můžete opřít a ve skutečnosti to tak není.... A to, že někdo spoléhá v úzkých na stát? - nezlobte se, ale proto byl vymyšlen a je aplikován systém, který známe všichni - pracuj, plať si, v případě, že nebudeš schopen se o sebe postarat - postará se stát (mimochodem - nic zvláštního nám nenabízí a neznám nikoho, kdo by na základě sociálních dávek zbohatl) - zkuste si spočítat, jak vysoké v produktivním věku odvedete poplatky státu a kolik peněz od státu očekáváte, či jste dostal. Tak to prostě funguje na celém světě. Přeji Vám, abyste se ve svém protějšku nikdy nezmýlil a nikdy nebyl odkázán na pomoc státu (a ještě hůře - úředníků), protože podle mého názoru je to velmi ponižující.... Mějte se krásně