Re: Je tu někdo, kdo nemá auto?

Taky nemáme auto, taky jsme za exoty. Máme mimčo, bydlíme v Praze, od jeho 6 týdnů s ním aspoň dvakrát měsíčně jezdím 200km k jedněm prarodičům na Moravu a 200 km k druhým prarodičům na druhou stranu. Sama. Dítko v šátku, v ruce vezu kufřík na kolečkách a na něm mám připevněnou autosedačku, kterou si ve vlaku dám na sedadlo a mimčo si v ní dle potřeby vegetí. Je to bezva, tříhodinovou cestu vlakem zvládá bez problémů, můžu ho kdykoli nakojit, pochovat, polohovat, natočit ho aby koukalo na lidi v kupé nebo na stromy co se míhají za oknem... a prostě přizpůsobit se jeho potřebám. To v autě možné není (pokud tedy nehodlám jezdit s dítětem neupnutým v sedačce nebo při každé prkotině co pět minut zastavovat).
Párkrát nás tchán dovezl a odvezl z Prahy k nim a zpět, ale když dítě třetinu z dvouhodinové cesty prořve, jelikož už ho to v sedačce nebaví nebo má hlad, a zbytek cesty já trnu, kdy řvát začne, tak to nepovažuju za ideální. Taky otřesy v autě jsou zvlášť na našich silnicích alias tankodromech někdy fakt pořádné...oproti tomu vlak jede hladce.
Auto nepotřebujem, v Praze je akorát přítěží. A taky jeto drahé, jak už tu někdo psal, nelze počítat jenom ten benzín... ale i amortizaci auta, pořizovací cenu, pojištění, povinné ručení atd. A hlavně řízení musí člověk (aspoň jeden) věnovat pozornost, což je jednak pro mne stres (kterej blb to do mne asi napere) a jednak se nemůžu věnovat dítěti. Ve vlaku nebo autobusu neřídím, můžu bavit dítko celou dobu jízdy.
Taky jsme "batůžkáři", když jedem někam s věcma, nabalím pro sebe, manžela i juniora do jednoho báglu a jedem. Nákupy dovezu v kočárku, nekupujem teda balené vody a žrouty prostoru, nakupuju spíš průběžně, takže je to v pohodě.
Různé události, kdy by se šiklo auto, řešíme taxíkem. Dát tisícovku ročně za taxík (který využijem při událostech jako odjezd do porodnice, přivezení nákupu z IKEy domů nebo nutné převezení nemocného člena rodiny k lékaři) je pohoda. Vyjde to levnějc než živit plechovou krabici a tucet pojišťováků.
Mám kamarádku s autem a je fakt, že já jsem i s kočárem mobilnější než ona. Na místě srazu bývám rychleji (netrávím čas hledáním parkovacího místa) a bez stresu (promiň, uvízla jsem na jižní spojce; promiň, byla tam objížďka; sakra ten červenej bavorák jede jak prase).
Když se časem dostanem do jiné situace a jiného bydliště, třeba se podmínky změní a auto pořídíme. Co já vím...