Re: nesmí se nic dít

Taky mě můžeš, tu častěji, tu méně často, potkávat samotnou po Praze v autě (nemáme velký, ale mít čtyři děti, tak mám velký auto a jezdím s ním i po tý Praze - asi bych si nekupovala jedno na výlety a dovolený a druhý na ježdění po městě). Bylo několik let, kdy jediný způsob, jak dovést děti do školky a pak stihnout práci včas znamenal hodit tam děti autem a pak pokračovat autem do práce, takže lidi na tramvajových ostrůvcích si mohli myslet něco o člověku samotném v autě - totéž pak odpoledne opačným směrem.
Taxikaření - většinu kroužků mají děti v blízkém dosahu školy nebo přímo v ní, na takové kroužky chodí samy po svých. Přesto na jeden kroužek dělám taxikáře - veřejnou dopravou by se tam dcera dopravila za 50 minut s tím, že autobus jezdí jednou za hodinu a při cestě zpět (končí večer) je v okolí pusto a prázdno, černej les (nepřeháním) a sem tam nějakej úchyl - takže budu taxikařit. Až přestěhujou tu ZUŠku do civilizace, ať tam dcera chodí sama.
A pak jsou věci jako pohodlnost - když po pracovním týdnu jedu ještě sloužit a vím, že s z místa, kde sloužím je o víkendu špatné spojení k nám domů, tak si prostě vezmu auto, protože nejsem nadčlověk a po službě už chci být rychle doma a moct si odpočinout.