Re: Kousající dítě

zrovna jsem sem sedla si někde postěžovat co s tím mým klučinou a čtu tu o kousání....
kubíkovi budou teď tři ale jako mimko hodně kousal, pokud chcete číst něco povzbudivého tak už nepokračujte. kousání tedy užnení v takové míře ale zrovna dnes opět kousnul ségru. a vůbec hodně rozdával rány. kousání a rány tedy hodně ustoupily ale zase prská což je teda taky síla. hlavně když si ty dětičky tak předávaj ty rýmičky a v období těch žloutenek a tak .... nepomáhá nic. chodíme a omlouváme se. to musí pokaždé. znovu a znovu mu opakuji, že má pusu a pokud se mu něco nelíbí stačí to jen říct. to je vpořádku, že mu hned každej nepadne do oka (a obráceně) prostě to má v sobě. stále o tom přemýšlím co děláme špatně, ale nevím. je pravda že agrese je ve chvílích nejistoty a tak, ale já třeba se snažím nebít atd takže to u nás není běžný způsob trestu nebo tak. naopak si dávám záležet na tom aby viděl že konflikty se řeší slovně a dohodou. také jsem prošla stádiem zub za zub, když on plácne tak já jeho , ale i to se míjí účinkem. akorát má klidnější a období, které ale netrvá věčně. zrovna jsem si říkala že už povyrostl, ale od začátku června perlí...občas si říkám že snad nebudeme nikam chodit . budeme sedět doma na zadku, ale to také nejde. kubík má starší sestru, která je jeho pravým opakemno a na přelomu roku se mu narodil další bráška.snažím se aby to nepociťoval. i když je malý vzhůru hodně se mu věnuji. miminko je tedy asi kliďas projevuje se úplně jinak než on tak si říkám, že to bude asi opravdu povaha nevím. doufám že časem pobere trochu rozumu. jinak je tpotiž k sežrání kdyby neměl ty své ekcesy.