Re: A co chceš ty?

Souhlasím s Lenkou. Já jsem taky měla pořád pocit, že to musím žehlit, neustále jsem manželovi připomínala, že má tchýni zavolat, zvala jsem je na návštěvy apod. Pořád jsem si říkala, že je to matka mého muže a ať je jakákoliv, tak ho dobře vychovala. Taky mi bylo líto, že by se děti neviděly s babičkou.
Trvalo dost dlouho, než jsem pochopila, že jí prostě nezměním, že za to, že manžel dlouho nezavolá můžu já, za to, že u nich nechceme přespat, když jsou děti nachcípaný můžu já atd.
Postupem času jsem to přestala řešit. Děti vídá jednou za půl roku, zřejmě jí to stačí. Chovám se k ní slušně, nehádám se s ní, i když ona by o to moc stála. Vždycky tvrdila, že snacha a tchýně se nemůžou dobře snášet. Sama se ke své tchýni, chovala a chová strašně. Mluvím s ní poměrně málo, její výčitky neřeším. A mám klid.