Re: Tchýně

Ivčo, máš pravdu, já jsem se ve vztahu k ní uklidnila ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že to není moje chyba a že s tím, že spolu nevycházíme nemůžu nic dělat. Mám obrovskou výhodu, že manžel stojí při mně. Někdy se jí sice taky snaží omlouvat, je to pochopitelné, je to jeho máma a má jí rád. Ale nikdy mi neříká, že ten pokažený vztah je moje chyba.
Já si dávám velký pozor, abych jí nemusela být za něco vděčná. Už se jí neptám, jestli by nepohlídala děti. Zezačátku jsem jí věřila, jak má vnoučátka ráda, a jak moc ráda pomůže. Vždycky slíbí, že jo, "strašně se na ně těší" a pak se jí na poslední chvíli udělá špatně. Takže děti vidí opravdu tak dvakrát, třikrát do roka, jen když ona chce.Stejně to kolikrát nevyjde, buď je jí špatně, nebo musí nutně dělat něco jiného. Ale už na to vůbec nespoléhám. Tím pádem mi nemůže vyčítat, co všechno pro mě dělá, ale ve styku s dětma jí nebráním.