Re: Infantilní chování

Tedy podobně se vyjadřující kamarádky nemám, resp. jejich vyjadřování nevnímám nějak negativně. Ale ještě "zamlada" když se moje nej-kámoška zaláskovala, chtěla být jen s tím svým (pochopitelně), tudíž jsem ji vídala jen v jeho společnosti - to by nijak zásadně nevadilo protože kluk to byl celkem normální, milej, vtipnej, chytrej.... ale když ti dva byli spolu, lezli po sobě jak liány. Furt. Samý pusinky, pohledy, šmatlání..... tahle fáze u nich trvala skoro tři roky. To jsem se taky cítila blbě. Já beru že je prima být zamilovaný a mít oporu, nevadí mi když se někdo líbá na veřejnosti nebo tak, ale když si prostě přijdu pokecat s dvěma lidma, nebo s nima jdu posedět na víno atp. a polovinu toho času koukám jak se spolu hubičkujou.... No přešlo je to, resp. už jim docvaklo že na některé věci je lepší mít soukromí.
Teď mám jednu sousedku-kamarádku slovenku, tak odposlouchávám nějaké výrazy od ní