Re: Přesně tak

Veverko, ideální je vlastní pozemek s novým domem, satelit nebude asi nic moc. Znám sice pěkné satelity, ale v malých městech a daleko od krajského města, nebo znám satelit, který rostl ve vesnici, kde jsme dřív bydleli, 15 km od kraje: pozemečky menší než dlaň, domky nacpané jeden na druhý, soukromí žádné, místo zahrady spíš dvorek.

My starý dům přestavovat nemůžeme. Domy tak ze 70. či 80. let v našem městě - nerekonstruované, ale pro jistý standard patrně určité úpravy potřebující - začínají někde na 3,5 milionech (a výš), a to je i tak částka na nás nereálná (máme hypotéku pouze asi 0,5 mil. a rozpočet máme i tak našponovaný).

Do ještě staršího domu bych nešla ani náhodou - vím, v jakém stavu je můj rodný dům cca 100 let starý. Část, kde jsme bydleli, byla rekonstruována koncem 60. let a v půli 90. let podřezána, přesto je tam šílené vlhko, leckde plíseň (třeba v rozích kuchyně). A to nemluvím o stěně, která podřezávaná být nemohla, protože sousedí se zvýšeným sklepem a je nosná . Chápu, že to je jeden konkrétní případ jednoho konkrétního domu, ale nepochybuji, že každý starý dům bude mít nějaké to své "ale".

Druhou část si rekonstruoval brácha někdy během devadesátých let. Přesto i tam jsou problémy - i s novou elektroinstalací proud dost kolísá, přes podřezané zdi, novou izolaci podlah i nové podlahy tyto plesnivějí, v podkroví se nedá přes léto spát (ač tam měly být ložnice), protože cosi (izolace?) vypouští nějaké nedýchatelné výpary. A nemluvím o tom, že na tom brácha strávil deset let života (a to to měl "ulehčené", že byl z větší části ještě svobodný a bezdětný), a nacpal do toho všechny své úspory.

Další řešení - stěhovat se někam, kde se solidní domek sežene opravdu levně (je-li něco takového vůbec možné ) - odmítám podniknout: sice mi na jednu stranu chybí zahrada, příroda, ale kdybych byla někde, kde lišky dávají dobrou noc, zase by mi chyběly výdobytky civilizace - výstavy, divadlo, obchody s širokým výběrem zboží, doktoři specialisti atd. A podstatné je i to, že syn aspík už je ve druhém školním kolektivu, a ač má s kolektivem problémy vyplývající z jeho postižení, jinde by nemusel dopadnout o moc lépe (spíš naopak, tady učitelé absolvují různé kurzy a vědí tak lépe než v běžných ZŠ jak s dětmi komunikovat, jakým směrem na ně působit atd.), a nadto ho chci ušetřit příliš mnoha změn. Také ač i jemu chybí běhání po (vlastní) zahradě, zároveň by těžko oželel možnosti města (např. kroužek železničního modeláře, což je už léta jeho tématem č. 1).

No a pak jsou tu i naše rodinné dispozice. Jednak momentálně má syn problémy v chování a nemůžu na něj dlouhodobě "být sama" (protože manžel staví). A jednak manžel v podstatě není kutil, on tak spíš nějaké divadlo, kino, knížku, ale zednickou lžíci do ruky? To by nešlo .

Takže z výše uvedených důvodů je jasné, že my bychom prostě museli mít nějaký rozkošný domeček na klíč .