Jejda, vůbec!

Jejda, vůbec! Vždycky si uvědomím, jak NEjsem opuštěná, když se nemůžu s nějakou kamarádkou dohodnout na termínu, kdy se sejdeme ... říkám si pak, že mám tolik známých a aktivit, že je kolikrát ani nestíhám. A to prosím nemám kdovíkolik kamarádů, rodina je malá a soběstačná a nejsem žádný workoholik.

Co se stáří týče ... předevčírem jsem byla na vlastivědné vycházce PIS. Byli tam samí důchodci, ženy, muži, ve věku 60 a více let. Mám podezření, že někteří tam šli vyloženě za účelem seznámení (ať už hledají partnery nebo kamarády). Většina se navzájem zná, zdraví, jezdí na společné akce. Byla jsem z toho naprosto okouzlená.

Takže je to asi tak, že pomocnou ruku najdeš vždycky na konci svého ramene, to je sice pravda, ale v 99% případů stačí taky se pořádně rozhlédnout kolem sebe a člověk vidí, kolik je těch paží, co se k němu natahují ...