Teda jedná se matku mýho přítele, nevzali jsme se. Začalo to asi před pěti lety, když jsem se za přítelem stěhovala do Trutnova. Musela jsem v práci dát výpověď a potřebovala jsem kvůli pracáku trvalý bydliště v Trutnově. Protože přítel bydlel toho času na podnájmu, poprosili jsme jeho matku. Nejdřív že jo, a pak si to na poslední chvíli rozmyslela, bylo mi přetlumočeno, že dostala "znamení od Boha", že by to neměla dělat. No tak jo, na poslední chvíli se nad náma slitovala jedna přítelova známá, takže pomohla ona. 
Když jsme kupovali náš malej byteček, tak přítele zrazovala, že je to lepší na podnájmu, tak jsem si říkala, asi si myslí, že mít hypotéku na spoustu let je nevýhodný a myslí to s náma dobře. No a teď, když kupujeme 3+1, tak se v mý nepřítomnosti do svýho syna pustila ( před náma obouma ani slovo, když jsme jí to oznamovali jako novinku ), že je to blbost kupovat byt, že nám tenhle stávající stačí ( 1+1 s lezoucím dítětem ) a že pokud to fakt chceme udělat, tak by si mě měl vzít, že ho jinak opustím a zůstanou mu dluhy. Přítel na to, že když ho budu opustit, stejně to udělám, a ona, že to aspoň budu mít ztížený.

 Takže za případný komplikace s rozchodem ( což teda nějak neplánuju ) bude ráda.
Vlastně už od začátku, a až teď mi to dochází, mě asi nesnáší.

 Co myslíte? Omlouvám se za toho smajlíka, ale toto je moje momentální reakce na to vše.
Nevím, jestli si myslí, když ji muž opustil ( přítelův táta ), tak to asi mají daný osudem nebo co.
Jo, a protože je sama, tak jsem souhlasila s tím, aby s náma byla na Štědrej den, tak to posledně probíhalo tak, že téměř odmítla dárky, že si nemáme dělat škodu ( fakt skoro pod pohrůžkou násilí si je rozbalila ), kapra chce jen symbolicky, a uprostřed našeho rozbalování dárků se zvedla, že už jde. Vlastně to vypadalo, že je tam z donucení, takže letos končím se vstřícností.
Tak co mám podle vás dělat, mám se vykašlat na nějaký udržování vztahu? Nějak mně to všechno přestává bavit, přitom si nejsem vědoma, že bych jí někdy něco provedla.