Gigo ahoj

Gigo ahoj,

ty na mě působíš se svými 4 dětmi vždycky tak strašně pohodově, optimisticky....že to ani není možný, fakt máš můj obdiv! Jak je možné, že zvládáš 4 děti - to se ptám pořád

Holky,
já vás přečetla úplně všechny a není mi z toho dvakrát dobře, ještě že nás to čeká až za rok. I když vím, že už jednou jsme to celé martyrium se školkou "prodělali", tak stejně - je to zase jiné dítě, zase bude mít 3 ročky, zase nebudeme vědět, jak to bude snášet....navíc on na rozdíl od staršího je pořád samé "mama mama" i když jdu na záchod nebo věšet prádlo, tak mě bude určitě volat, vidím to úplně živě....to starší mě vůbec nevyvolávál.

Jak píšete o tom zvykání/nezvykání po pár hodinách a dávky zvyšovat - já fakt nevím. Já mám tu zkušenost, že když první syn začal se školkou, tak chodil první 2 roky do takové soukromé, protože jsme ji měli za rohem - a tam jsem byla domluvená od května - června, že měl chodit 1x týdně na to zvykání, ale myslím, že to bylo horší, než když pak začal od září chodit naplno a každý den. Fakt nevím, ty metody jsou různé.

Úplně mě zamrazilo, jak jedna z vás psala, že ty malé děti vlastně nemají pojem o čase, že když tam byl ten chlapeček od 7 hodin a někdo přišel s dítětem v 8.30, takže si chudinka myslel, že už maminky pro ně opět chodí...zpětně si uvědomuju, že syn opravdu ze začátku jakoby "ztratil pojem svého času", protože se mě pořád večer ptal, jestli půjde dneska do školky a já pořád, že až se vyspí, že teď bude noc....ach jo, je to těžký.

Jako útěchu beru to, že dítě pořád roste, že to není neměnné a za půl roku, rok...zase je starší, rozumější, vyvíjí se - tak tomu bylo u nás. Halt chtělo vydržet. A pak jako velkou "útěchu" beru to, když se člověk může vrátit zpět na místo, které mu drží (teda aspoň u mě to tak je) - abych nemluvila obecně.