Pro vášnivé a sobecké čtenáře - kterou knihu/literárního hrdinu byste si ukradli jen pro sebe?

Stalo se vám někdy, že Vás kniha, čtenářský požitek, hrdina hlavní i nehlavní dostal natolik, že jste knihu považovali jen za tu svoji, získali pocit, že je napsaná jen a jen pro vás? Nikdo hrdinovi nemůže rozumět víc než vy? A pak jste po čase zjistili, že jí znají i ostatní a taky jí považují za tu svoji? A Vaší reakcí byla nenávist těchto čtenářů, jak si můžou dovolit číst a opěvovat to co vy, přece ti drzí čtenáři (v tuto chvíli šlo i nejlepší kamarádství na život a smrt stranou :))) knize nemůžou rozumět víc. :)))
Co se týče mne - vzpoměla jsem si nedávno na ty intenzivní pocity z mého mládí, coby třicátnice se mi to už málokdy stává. Už je těžší mne příběhem překvapit či strhnout. Ale abych byla konkrétnější, tyto knihy prostě byly napsané jen pro mne = mé srdcovky :))
Jane Austen - Elisabeth
Hra na Betsy Bowovou - Abidgail (australská autorka, výborný dívčí román pro starší) - ale tuto knížku moc lidí z mého okolí díkybohu neznalo :)
Murakami - Norské dřevo - Midori
Bronte, Charlotte - Jana Eyre
knížek je samozřejmě víc, ale k těmhle jsem se prostě v četbě neustále vracela (kromě Norského dřeva, tam se knížku bojím přečíst podruhé, aby se nezbortil ten prvotní nádherný dojem z knížky) a jak asi cítíte, jsou z období dospívání :)
Těším se na Vaše srdcovky a jsem zvědavá, kdo se se mnou střetne v boji o Lízinku :)))