Ahoj,
já jsem taky poslouchala tyhle bezva rady, ale nevyhovovalo nám to nakonec ani jednomu, oba jsme z toho byli nervózní. Jáchymek neměl dost a nebo se prostě jen chtěl mazlit, čmuchat maminku a pít si kdy chtěl a mě se nejdřív zdálo kojení moc dlouhé a ze začátku (2 měsíce regulerně)i hodně bolavé a krvavé a pak mě znerovozňovalo, že když jsem mu dala jen 20minut, tak plakal a dožadoval se po pul hodině znova. Ale pak se mi z néjakého časopisu dostalo do ruky CD, jak to vlastně pořádně dělat. A nejduležitější je pohodička!!! Tak že jsem si vlastně uvědomila, že jsem doma na mateřský né pro to, aby měl manžel uvařeno a celý dum byl naklizený (hodně jsme si zvykli na neustálé prádlo ve skříni, neustále navařeno, páč jsem byla od 4 týdne na rizikovém) a prostě jsme si lehli, papkali, já jsem najednou zjistila, že se na něj nemohu vynadívat a během týdne byla prsa zase v pořádku a malý mi spal celou noc, přes den 4-6hodin a měla jsem vše po čem jsem toužila a vlastně to mám i do ted´ i když se Jáchymek sám odstavil už v 9 měsících. Teda pomohla jsem mu tím, že jsem mu v horečkách nabízela flašku s odstříkaným mlékem, neb jsem z té nemoci byla tak vystresovaná, že jsem měla mléka málo, neb jsem skoro nejedla a nepila, jen seděla s teploměrem u malého a on se pak i málo najedl z kojení a byl hladový a vyčerpaný a stále se budil. Z falšky se najedl také maminčinýho, ale pořádně a z horečky se tak lépe vyspal. A pak už se mu k prsu moc nechtělo, asi mu to z té flanděry šlo lépe... .
Jinak k technikám kojení bych se asi přikláněla k tomu jednomu prsu neb je mléko přední na žízeň a zadní na hlad. Eventuelně, když vysaje jedno, muže se druhým dopít. Na obě prsa se zpravidla přikládá kuli podpoře laktace. Jinak je tělo nastavené tak, že kolik mléčka mimčo vytáhne z toho jednoho, tolik se tam dodělá. Laktaci ale podporuje i to když se miminko jen mazlí a dudá. Tak že jestli jsi měla předtím už problémy s kojením, tak bych malé klidně fakt nechala at´ si je u prsa tak dlouho jak se vám oběma líbí.
Co se délky kojení týká. Vím, že je to to nejcenější, co mužeme dítěti nabídnout, ale také se ztotožňuji s teorií, že to platí přibližně do 1 roku života dítěte. Je mi líto, že jsme to nevydrželi alespoň po ten 1 rok, ale déle bych už pak asi kojit nechtěla. Ani nemám dobrý pocit z malých, nohatých, rukatých, behavých, zubatých cicavcu, připadá mi to takové nepřirozené. Ale to je na každé z nás. Třeba kdyby nám to šlo, tak bych kojila ještě dnes...
