Re: těším se

Prošla jsem si stejnou situací s prvním dítětem.

Moulinko, říkej si jedno: Tím, že se v tom budeš neustále babrat (i když zcela chápu, že to jinak prostě nejde!), tak tím NIC nespravíš. Ber to tak jak to prostě holt je. Ber to jako skutečnost. A nic nezměníš ani tím, že se budeš hroutit steskem.Zkus si to uvědomit, že tím se nic nemění.
Musíš nabrat síly a být silná, přenést se přes všechno to trápení okolo a přestat to tolik řešit. Zkus si najít jiný cíl, kam budeš směřovat svůj zájem. Přehodnotit všechny svoje priority. Ono je to těžké, když jsi pořád žila jakoby pro toho chlapa a teď se najednou všechno zbořilo a musíš SAMA, uplně sama.


A překonáš to!!!!! To vím na 100%.
Já si taky myslela, že to nepřekonám, byla jsem na mateřské, na všechno sama.
Chce to jen a jen čas.
Později jsem začala mít taky jiné svoje zájmy, navíc jsem potom zjistila, že je mi bez něho mnohem lépe, jsem klidnější, taková nejistota, jako ve mně on vzbuzoval byla strašná.
No a když mi bylo lépe, opravdu mnohem lépe, tak jsem potkala užasnýho chlapa.