Můj dotaz ani tak nepatří do skupiny "Hubnutí po porodu", ale třeba spíše jen "Hubnutí", jen jsem to nikde nenašla. Ráda bych shodila pár kilo, ale bohužel se nevede. Už jsem na to šla kudy mohla a prostě ne. Myslím tím psychicky. Prostě jsem chtěla klasicky dát kila dolu, tak cvičila a jedla lépe, tak se výsledek ukázal v podobě sedmi kil, které ale šly okamžitě nahoru, jakmile jsem zase zajela do svého starého jídelníčku. Pak jsem si říkala, že musím zhubnout kvůli křečovým žilám, že nebudu myslet na to, že chci hubnout pro krásu, ale pro zdraví. Taky mě občas bolí kolena, tak jsem si říkala: "zhubnu a bude mi líp". No ani to nezabírá. Pak jsem začala jíst zdravě, kvůli tomu, aby mi to vevnitř hezky fungovalo, přestala jsem sledovat, jestli hubnu a začala se cítit líp. Nevážila jsem se. Ale problém u mě je, že nic nevydržím dýl jak tři týdny. Vždycky, když najedu, na to "zdravé", tak je mi krásně a říkám si, že to je tak jednoduchý. Ale prostě to je vždy na dobu určitou. Pak zase jím hodně. Teď se mi poslední dobou stalo, že vyloženě do sebe cpu jídlo (to jsem nikdy neměla) a úplně cejtím, jak mě to uspokojuje, jak to do sebe tlačím a říkám si: "Ještě sním tohle a ještě tohle". Už když to jím, tak vím, že to je špatné, ale prostě v tu chvíli mě to jaksi uspokojuje. Dneska jsem třeba měla takový zdravý den a věřím, že zase chvíli tak pojedu, ale prostě nedokážu takhle jet pořád. Proč???? Máte nějaké rady, jak si psychicky pomoci? Co si říkat, když mě chytá žravá? Přitom se dost hýbu, tak je to škoda, že to vždycky "dožeru"

. Chodím i pravidelně cvičit, ale prostě to na ten můj apetííít nestačí. Nemám velkou nadváhu, ale prostě vych štíhlejší chtěla být, ale hlavně bych i chtěla jíst zdravěji kvůli sama sobě uvnitř. Tak proč to nejde? To si i namlouvám, že to nechci a stejně to nejde. Prostě potřebuju radu, jak obejít sama sebe a zvládnout to

. Vím, že se nemůžu řídit podle nějakého jídelníčku. To je začátek konce. Prostě jen se necpat a nemít potřebu jíst věci, po kterých se tloustne. I pravidelné odstupy mezi malými porcemi mi to nezachrání. Taky to není moje záchrana. Díky za svoje zkušenosti, jak s tím psychicky bojujete vy.