Re: Ve školce hodná, doma zlobí jako nikdy

Náš syn je odjakživa takový – doma zlobí, jinde vzornej. Neřekla bych, že to začalo s nástupem do školky – ale poprvé jsme si to uvědomili. Že ho chválili v soukromé anglické montessori mě neudivilo (říkala jsem si, že v drahých školkách vychvalujou každýho – je to součást obchodní politiky), ale po nástupu do státní ve třech letech totéž. Když jsem se zeptala (totálně vyčerpaná), jestli nemá problém s autoritou, koukali na mě nechápavě až nepříjemně (jako že takové vzorné dítě - co to je asi za hysterku...).
Čili máme takové dítě a přesně při přechodu ze školky do domácího prostředí je to úplně nejhorší – tak půl hodiny až hodinu. Přišla jsem pro něj, dal mi pěstí do obličeje, šli jsme procházkou domů, řval a mával klackem, doma na mě řval, že mě jednou zabije...
Myslím si, že se ve školce dobře ovládá a když je mezi svejma, tak vypustí ventil. Dítě se hodně změnilo - už se s ním dá žít pod jednou střechou (když je nepřetržitě zabavený), ale tahle vlastnost mu zůstala. Všechno negativní, co za ten den posbírá, si přinese domů a tam nám to spočítá. Manžel mi říká: "to znamená, že se doma cítí dobře a ví, že si to může dovolit, neboť ho tady mají rádi...". Tak aspoň taková slabá útěcha