Re: Názory dospělých dětí z rozvedených manželství

Já myslím, že je to "kus od kusu", jak říká můj kamarád, prostě v každé rodině je to jinak, dáno lidmi a vztahy.
Taky určitě hraje roli, kolik bylo dětem, když byl rozvod, jak jsou staré teď, atd. Jestli jsou puberťáci, tak to je určitě horší.
Mně byly 3 roky, když se naši rozvedli, takže si je v podstatě nepamatuju dohromady, vyrůstala jsem už s tím, že jsou od sebe a každý má svého nového partnera a tak mezi nimi pendlovala. Ač jsem byla "naváděna" z obou stran proti druhé, vycházela jsem pěkně (ale moji snahou! taky jsem to mohla bojkotovat a dělat naschvály, kdybych chtěla) se všemi. V podstatě 20 let to takhle fungovalo, já jezdila jako dítě s otcem i jeho přítelkyní na víkendy, prázdniny, vztah pěkný, dítě už oni dva spolu neměli. Otec zemřel, já bych se s "paní" stýkala i dál, ale překazily to věci, které jsem se pak dozvěděla, chtěla po ní nějakou reakci a ona se odmlčela.
Jinak další případy z okolí - ač se nová partnerka snažila jakkoli, děti z předešlého manželství byly stejně hajzlíci, "novým" společným dětem říkaly, že to je JEJICH tatínek a na závěr v dospělosti tatínka zavrhly a nestíkají se... Prostě všude jinak.