Re: Názory dospělých dětí z rozvedených manželství

Nevim, jestli je starsi holka nebo kluk, ale podle me to vubec nemusi byt osobni. Proste starsi jde do puberty a mladsi se opici.
Dokud clovek nema pubertaka doma, nedovede si to predstavit.
Zive si pamatuju, jak muj 13lety chlapecek odchazel od nedojedeneho jidla od stolu ze slovy, ze nebude jist, kdyz na nej blbe koukam. Nebo s prasknutim dveri odchazel z detskeho pokoje, trousic na adresu sveho bratra, ze ten blbec schvalne nahlas dejcha. Cokoli jsem udelala, bylo spatne, a to ho proti me nikdo neockoval, zvladl to sam.
V tomhle veku (cca 12-14 let) to bylo taky jedine obdobi, kdy nahlas vykrikoval, ze pokud bych si nekoho privedla domu, postara se o to, aby zase rychle odesel. Podotykam, ze jsme se s jeho otcem rozesli, kdyz mu bylo 5 let a nikdy driv s tim nemel problem. Vlastne ani nikdy potom.
A kdo ma vic deti, vi ze si obcas dovedou "skodit", i kdyz jsou vlastni sourozenci. Pokud to nezachazi do nejakych silenych extremu, neresila bych to.

Vlastne jsem tim jen chtela rict, ze i vlastni deti muzou byt dost nesnesitelne. Prichazi to ve vlnach a nic s tim nenadelas.
Pokud to nezachazi do nejakych silenych extremu, neresila bych to.