Bojim se rozvodu a vseho

Mam dvouletou dceru a jsem od manzela par tydnu. Odesla jsem ja, protoze jsem uz nemohla psychicky vydrzet.
Manzel nadelal jen dluhy, z toho velkou cast (cca 1 milion) jsem na sebe nechala duverive napsat primo ja a to pred manzelstvim, takze z toho se nevylizu, mam exekuci na vse, materskou mam jen 3800 a manzel ted tvrdi, ze sam na sebe ma napsane jeste dalsi 3000 000 v dobe manzelstvi. O tom ja nic nevim a nechce mi k tomu nic rict, ackoliv se me to tyka. Nevim, jestli me nechce jen zastrasit, ze kdyz budu delat problemy, tak budu muset splacet jeste pulku jeho dluhu.
Slibil, ze mi bude platit 5000 mesicne, ale skutek utek. Neverim mu ani slovo, vse naslibuje, zaprisaha se, ale real je jiny.
Dceru chce vidat obden. Zatim mu ji tak davam, den ji mam ja, druhy den on. Zda se mi to ale u tak maleho ditete hodne nevhodny. Navic o malou se zajima az nyni. Kdyz jsme spolu zili, tak nikdy nevykoupal, neprebalil, nenakrmil...

Mam strach, jak to bude dal. Pokud podam zadost o rozvod a urcim styk s otcem cca 1-2 krat tydne, coz je celkem odpovidajici a kazdy soud mi to schvali, tak on mi udela ze tivota peklo. Zatim spolu jaks taks komunikujeme, ale timhle vyhlasim boj na zivot a na smrt. Navic si jsem jista, ze rozhodnuti soudu moc stejne respektovat nebude a bude me terorizovat telefonatama a postavanim pred domem, at mu vydam jeho dite, na ktere ma pravo treba kazdy den.
Kdo me tu uz zna, tak trochu vi, o co jde. Hlavni problem je v tom, ze manzel je Arab a s tema je domluva hodne tezka. Maji svoje pravidla a nenechaji si nikym nic narizovat, i kdyby meli jit pres mrtvoly.

Stojim tedy pred rozhodnutim, zda veci nechat, jak jsou a manzelovi dal ustupovat, jen at je klid nebo se pustit do boje s nejistym koncem, za to s jistotou, ze me bude nenavidet az za hrob a da to silne najevo, coz mi muze znicit zivot jeste vic, nez mam ted.