Re: Bojim se rozvodu a vseho

Nel moc dekuju a vsem ostatnim taky.

Do rozvodu pujdu po poslednim rozhovoru s manzelem urcite. Ten me ujistil v tom, ze neciti vinu za nic, naopak - za vsechno muzu ja a ja jsem ten zly clovek, ktery na svou zlou povahu doplati. Nikdy neocenil nic, co jsem delala a ze toho bylo celkem hodne - starala jsem se jako prava matka o jeho dve deti, obskakovala beze slova jeho dominantni rodice i jeho, vsechno tolerovala a jen davala a davala. Nikdy za nic nebylo podekovani, vsechno se bralo jako samozrejmost.
Nyni si dcerku bere, jak se mu zachce, ale ani to nevidi jako moji dobrou vuli.
Uz me nebavi se porad jen obetovat a porad byt poslusna, kdyz to bere jako samozrejmou vec a vubec si toho nevazi. Pokazde, kdyz mu v necem nechci ustoupit, tak spusti, ze uvidim, jak muze byt zivot kruty a ze jednou se mi to vrati. Nevim, co se mi vrati, ale je mi jasny, ze at ustoupim, jak ustoupim, tak pro nej to bude porad malo.
Nechci brat dceri tatinka, podle toho se take ridim a bere si ji obden i pres jeji plac, ale na druhou stranu si nejsem jista, jestli tohle je pro ni to spravne. Vzdycky mi rika, ze k nemu nechce, kdyz ho vidi prijizdet, tak utika pryc a breci, ze nechce.
Pro me jako pro matku je to nesnesitelny. Navic jsem na ni extremne zavysla a ona na me taky. Cele dva roky byla jen se mnou a to non stop, manzel ji nepohlidal ani na deset minut a ja se bez ni ted nemuzu ani nadechnout. Vim, ze to neni dobre a jednou ji budu muset pustit, ale asi je jeste brzo nebo ja nevim...