Re: Delší vyučování, žádná domácí příprava - ZŠ na Praze 6

Lído,

existuje ale i nezanedbatelné procento dětí, které nemají inteligenci na studium VŠ a kdyby se jim maminky doma v první až cca třetí třídě nevěnovaly, tak se nenaučí samostatně pracovat (protože na to ještě nemají), ale naopak se "propadnou", nepoučí se, ale místo toho získají školní fóbii...
Nemám ráda, když se ze školy dělá střed všeho života v tom smyslu, že celá rodina šílí při odpolědní přípravě, ale na druhou stranu, ty to podáváš jako "moje děti jsou dost chytré" - no a co s těmi, co dost chytré nejsou? Takže bych byla pro zlatý střed, podle dítěte, s důrazem na samostatnost podle možností.

Podpisy mi tak do té třetí třídy jako buzerace nepřijdou, naproti tomu v šesté třídě (kamarádčina dcera) už ano...

Jinak ale musím říct, že pravidelná příprava 2 hodiny doma pro dítě na prvním stupni mi připadá extrémní a vyčerpávající nejen pro dospělého, ale především pro to dítě, a pokud bych měla pocit, že moje dítě něco takového potřebuje, jinak nezvládáme, šla bych se poradit s učitelkou, co vynechat, na jakém stavu úkolů trvat a tak, protože to tak prostě nemůže být.

Navíc někdy mají rodiče nepřiměřené nároky, protože nemají srovnání. Pamaruju, jak jsem první měsíce první třídy starší dcery pořád přemýšlela, že to dítě hrozně škrábe, nesoustředí se a pak škrtá a tak... nechtěla jsem ji příliš buzerovat, ať jí školu neznechutím, ale dívala jsem se na její dílo trochu přes prsty. Na první třídní schůzku jsem došla rozhodnutá poptat se paní učitelky. No a pak jsem uviděla sešit dceřiny spolusedící, pak sešity dalších spolužáků, a najednou mi došlo, že ty její hvězdičky a razítka jsou zasloužené, že mám prostě přehnanou laťku.