Re: Školka a dvouleťák

Jo tak to jsi měla vysvětlit mé dceři, která mi ve dvou letech doma hystericky ječela že chce do jeslí a musela jsem zamknout a klíče schovat, jinak by mi utekla. A to vše po té, co musela zůstat jeden týden doma neb měla virózu a z okna uviděla jesle na procházce. Do té doby jsem jí tvrdila, že jsou prázdniny.

Já jsem taky nastoupila do práce, protože mne mateřská nenaplňovala. Nenaplňovala mne tak, že jsem stála u okna a zvažovala, jestli skočit, nebo ne. Neskočila jsem, zavolala šéfovi a dohodla si nástup na půl úvazku a dceři nástup do jeslí. Půl roku jsem se přesvědčovala, že správná matka je doma s dítětem. Půl roku jsem se trápila v depresích, než jsem pochopila, že je lepší šťastná a živá máma, která je doma odpoledne, než troska, která je celý den. A nebyla jsem s dcerou jen zavřená v bytě, chodily jsme kdekam, ale prostě to nebyl pro mne.

U druhého dítěte jsem už po půl roce občas zaskočila a po roce nastoupila opět na půlúvazek. Zlatý šéf mi nevyčítal a nevyčítá dětské nemoci a vychází mi vstříc. Patřil by zasadit do zlatýho rámu.