Pavlo,
jsem na tom dneska podobně: (((((((
Sice úplný kraviny, ale dneska mě to všechno totálně složilo do kolen:
Mám od jara zaplacenej plavací tábor. Mezitím jsem odešla od manžela, ten s náma nepojede, protože dovču už vyčerpal s "tetou" a našima dětma. Můj přítel zrovna slouží, takže s náma jet nemůže, ale jet úplně sama, to bude maximální záhul. Navíc bude potřeba pomoct hlídat Eli, když budu já plavat s Matesem, ono tam sice hlídání bude, ale nechci, aby měla malá týden pocit, že já jsem s Matesem a ona na hlídání.
Pak mi bývalý manžel oznámil, že si děti nebude brát každej víkend, jak jsme se dohodli, ale ob víkend. Navíc za celej týden je nemít jen jednu noc, to je fakt magořina, za chvíli mi asi jebne, bejt na to sama...
Pak přítel zná mýho kamaráda, kterýho znám x let, ale už jsme se pár let neviděli. Tak jsem vydyndala číslo, v pátek večer v devět jsem tomu kamarádovi volala, všechno ok, přijede se na nás podívat. Přítel mi teď ale tvrdí, že ten můj kamarád mu to vyčetl, že jsem volala a tak pozdě ještě. Kamarád mi zas tvrdí, že byl naopak rád.
Mám pocit, že trpím nějakou paranoiou, nebo že jdou všechny mezilidský vztahy do háje, protože mám pocit, že nikomu, koho neznám víc let, nemůžu věřit, za vším hledám něco špatnýho, pořád se bojím, že mi skoro každej chce ublížit.
Co tam máte vy ostatní?
