Re: Jaké skupiny klasických pohádek a pověstí jsou vám blízké?

Velinko, Veverka Zrzečka . To byla v dětství taky moje oblíbená.

Andersena taky nemusím, a ani podobné pohádky se špatným koncem. Pro život to sice má něco do sebe - v životě taky všechno vždy nedopadne úplně dobře. Ale pak se nám nějak ten život víc zašmodrchal - od tý doby, co se syn potýká s jakýmisi depresevními stavy, jsem přesvědčená, že taková křehká dětská dušička potřebuje, prostě POTŘEBUJE, naději na dobrý konec .

A neznali jste někdo pohádkovej sešitek ruské provenience o Sněhurce? Ona to byla vlastně omalovánka, taková ta, kde se "jen" přetírá navlhčeným štětcem a barvičky samy vystupují. Ten příběh byl děsně smutnej, ale nemůžu na něj zapomenout... To nebyla ta Sněhurka, co jí zlá macecha posílá otrávená jablíčka a co ji pak probudí princ svým políbením. Tam šlo o příběh starého muže a ženy, kteří nemohli mít děťátko, a tak si ze sněhu uplácali holčičku Sněhurku. Byla hezká, hodná, jen taková bleďounká. A tak si šťastně žili, až jednou mládež pořádala jakousi slavnost (možná na oslavu přicházejícího jara?). Zapálili ohýnek a radostně ho přeskakovali. Sněhurku tak dlouho hecovali, až skočila, a ona chuděrka roztála . No řvala jsem nad tím jak krokodýl. Ale život je pro mě někdy taky tak hořkej, že bych si docela přála s těmi starými rodiči zas po dlouhé době soucítit a pobrečet si s nimi .