Re: Zabavený mobil

Danielo, jasně. Mobil nemá co zvonit - ano, je to chyba, ale není úmyslná. Narušení hodiny tím, že dítě, které jinak dává pozor s omluvným gestem šáhne do tašky a vypne ho je minimální. (To už by muselo narušit hodinu každé upravení židle, nebo spadlý penál na zem, pípnutí hodinek v celou apod.) Syn má navíc hodně pomalu se zesilující melodii, takže to většinou zachytil dříve než si toho někdo všiml.

Ve většině případů šlo o děti na 1. stupni: Třeba na tom lyžáku (2. nebo 3. třída) šlo o to, že jsme to možná podcenili (s námi se ve vodě nemáchá) a syn nevěděl co má dělat.

Řada věcí by šla řešit i bez mobilu, ale s mobilem je to lepší.

Pokud se děti vrátí dříve/později/jinam z akce, tak je dobré si syna vyzvednout správně, jinak se stalo, že čekal před školou. (Nebyl družinový, chodil normálně sám, ale ten den měl čekat na odvoz.) Párkrát se stalo, že tramvaj v důsledku nehody změnila trasu ... (děti v 2.,3. třídě) Nebo jsme uvízly v zácpě, měli jsme technický problém s autem a on by musel čekat před školou na relativně frekventované ulici.(I tak je problém ho přimět si mobil ZAPNOUT po cestě ze školy.) Tak jel radši sám.

Nebo měl na výběr jít do školní knihovny nebo k blízké tchýni (teď v primě). Kde ho čekat?

Atd...

Samozřejmě, že jak roste, se odděluje - zcela přirozeně - si už nevolá o bundu, ale spíš o poradu s úkolem, když jsem večer v práci apod. (Pak si třeba kde-co posíláme a vysvětlujeme i přes počítač.)

Ale proč nemám vědět, že ho o dva roky straší kluci krutě zbili o přestávce. Mohl jsem to začít řešit a ze začátku to vypadalo, že potrestají syna, až po intervenci třídního se někdo zeptal jeho třídy... S učitelem jsme taky měli řadu let "červenou" linku, takže on bez problémů zavolal a zase my jsme mu volali o vysvětlení, pak třeba syn v době nemoci o úkoly apod. (Spíš mu mailoval). A to vítě, že 5 minut po té co vyšla na webu výsledková listina s přijímačkama na G mu syn volal.

Nebo že jeho spolužák, se kterým jel domů, ukradl peněženku - co s tím má dělat (bylo to zamotané, on se tvářil, že ji právě našel, ale syn věděl, že se ten den ztratila...)

Nebo z tábora - dcera je hodně často nemocná a nějaký ... jí nastříkal repelent na stan tak že na ní v noci spíš teklo než kapalo. Syn nás na to upozornil a tak jsme mu řekli, ať jde za určitým konkrétním vedoucím, kterého známe a on nás a vyřeší to. Normální oddíloví vedoucí jsou totiž většinou středoškoláci (jsou to oficiálně pomocníci, ale dospělých je málo). Dneska už jsou to vlastně často spolužáci syna (je v primě).

Nechci být off-line a syn ví, že může, když potřebuje zavolat a zbytečně to nedělá (pak se totiž musí dohadovat o kredit).

Hezky to řeší na skautu: Tam se mobily vyberou a rozdávají o poledním klidu.