Re: Dobré ránko

já tě Luci chápu....

U nás není také stav ideál a moc závidím těm, kdo ideál mají....
Já si také někdy zoufám, když mi manžel nadává, když všechno odřu sama a mý synové v tom vyrůstají - co s tím? - nelituju se, jen se snažím, aby pochopili, že to tak prostě není správně!!!!

klidně je nechám dívat se na to jak jsem unavená, poprosím je o pomoc a zdůrazním jak je třeba aby pomáhali )uklidili si hračky, porovnali oblečení,...:- )) - prostě ty jejich dětské "práce")

Naopak, upřímně, myslým, že opravdu platí co nás nezabije to nás posílí a jestli to má být nějaký patologický postup, nebo vyhraněná situace - budiž - ponesou si to jako prošlý zvládnutý!!!! zážitek do budoucna a budou jednou sylnější...
No a abych to nezakecala - nejdůležitější na věci je správná výchova - tedy ta unormálněná a to si myslým, že jim dáváš plnými hrstmi, takže možná si jednou tvé děti v klídku a s přehledem poradí s takovým "cvokem" jako je tvůj manžel a ty naše budou jukat jak vyorané myšky