Re: Příspěvek

Ahoj Moniko, jednu velice zdravou zásadu jsem si odnesla z prvního neúspěšného pokusu o spokojené manželství. Mluvit o tom, co mne trápí, o tom, jak se cítí můj partner, o tom, co mi nevyhovuje. Prostě normální komunikace. Je strašně důležitá. Takže - promluv si s přítelem, se svojí maminkou, klidně i s jeho matkou, protože máte-li spolu opravdu vážné úmysly, jednou to bude Vaše společná rodina a to znamená, že se mimo jiné také budete jeden na druhého (i na ty další lidi) spoléhat v případě, že bude nějaký problém. Všechno to, co popisuješ se dá říct úplně klidnou, slušnou formou, která neublíží a budete mít všichni jasno. S Janou souhlasím hlavně v jedné věci - leze to do peněz a opravdu hodně - představ si, že budete žít sami dva (třeba i 4, ale budete mít malé děti), takže ten rodinný rozpočet bude předpokládat 3 dospělé lidi k jídlu (i na nákup drogerie) a najednou v podstatě každý víkend se tohle číslo změní na dvojnásobek. Malinko jsem se utkala s partnerovými dospělými dětmi, které s námi pravidelně jezdí na chalupu (3 + 2 partneři + partnerův tatínek) - najednou jsou ty počty někde jinde (navíc - musíš také pravidelně vařit) - občas si my dva dospěláci dáváme studenou večeři a děti s námi na chajdě trávily každý letní víkend. Takže když začaly považovat svou přítomnost tam při našem pobytu za samozřejmost, úplně v klidu jsem prohlásila, že protentokrát by se o jídlo mohl také postarat někdo jiný. A postaraly se - úplně v klidu a pohodě. Navíc byly holky nadšené jak moc nám chutnalo (ty nervy, abych někomu neublížila takovou věcí za to rozhodně nestály). Ono to vždycky nějak dopadne a možná, že se uleví i druhým stranám, když to v klidu rozeberete. Komunikaci zdar!!!