Re: Dcera se mi vzdaluje

Nesmiřuj se s tím, protože se může lehce stát, že o dcerku přijdeš úplně ...
Ano, děti jsou v těchto věcech velicí sobci a nelze se spoléhat, že si uvědomí, že mamince ubližují.

Po rozvodu jsem se strašně snažila, aby to děti zasáhlo co nejméně je to možné, prostudovala jsem hromady příruček, radila se s psychology a výsledek?
Zatímco jsem nechávala, na základě všech těch rad, dětem poměrně volnou ruku, kde chtějí být (víceméně to byla střídavá péče zhruba po týdnu, děti 7 a 11 let) i když jsem měla děti soudně svěřené do své péče!, můj bývalý je pomalu a velice vytrvale zpracovával proti mě a já stále ustupovala - pro dobro dětí. Do nekonečna jsem se snažila domluvit, dohodnout, nehádat se před dětmi a nikdy před nimi neříct křivého slova proti tatínkovi. Jenže jsem se přepočítala. Ty nadávky, kterými označil dětem jejich mámu můj ex ani nejsou publikovatelné.

Výsledek je ten, že příští týden mám soud. Můj ex podal návrh na převzetí dětí do jeho péče. Mám pramalou naději - dětem je 12 a 16, takže soud bude velkou váhu přikládat přání dětí.

Řeči o tom, že se mají děti u něj líp, že jsou tam šťastnější jsou ...
Je to totiž naprostá klasika: u tatínka se nemusí uklízet, učit, chodit spát v normální hodinu ... Zato je u tatínka normální, že se matce lže, že se matka až na třídní schůzce dozví o ředitelské důtce, atp.
Takže mám teď celá nadšená nechat děti doslova a do písmene zvlčet u jejich otce, a jen se koukat na to, jak holka nedodělá SŠ a kluk premiant neudělá přijímačky. Zatím to vždycky fungovalo tak, že u mě doháněli to, co u tatínečka zameškali.

Aby si máma mohla říct, že to dítě je u táty šťastnější, musela by vědět, že ten táta je dokonalý otec - jenže to by asi NEROZEŠLI