Re: jak často se setkáváte:

Ahoj,

zijeme od rodiny 600km daleko, tedy před 3 lety jsme společně s manželem opustlili rodné město, aby bylo přesněji řečeno. Tak že když to tak vezmu za dobu co máme Jáchymka, tak jezdíme přibližně 1 x za 3 měsíce na 2 týdny (i když ted´ jsem byla doma od září 2x na 2 týdny)a to pravidelné chodím každý den po návštěvách rodinných. Je to úmorné, ale každý z toho má radost. Já už míň a malý se mi zdá, že to celkem zvládá. Jen já mám občas stavy, kdy mi to leze na nervy, že nikdo nejde k nám a všude musím courat já. I když naši se konečně umoudřili a hodně k nám chodí. (máme totiž v Čechách vlastní bydlení). A někdy se cítím provinile, že jsme se sebrali a odešli a tak podnikám tyhle výpravy. Na kamarádky mi tedy moc času nezbývá. Z bývalé práce jsem ted´ po roce a pul potkala kolegyni a zašli jsme s dětma na kávu a doufám, že utužíme vztahy a budeme se vídat častěji. Pak mám kamarádku ze základky a tu tedy navštívím vždy alespoň jednou za dobu svého pobytu. Pak jednu kamarádku co jsme spolu jezdívaly na tábory a tu též navštívím tak jednou za dobu pobytu v ČR a tot´ vše. V novém místě mám pár kamarádek v MC a nebo v naší vsi ale to je takové sporadické potkání se. Musím říci,že opravdová kamarádka se kterou bych si mohla sem tam zajít do kina nebo do divadla, na koncert nebo jen na vínko a popovídat si, mi tu hodně chybí. Já teda nejsem typ na takové ty denní kafíčkování a povídání si o tom co bylo večer v ložnici a co vše řekli moje děti a tu jsem nepotkala zase nikoho, kdo by svěřil děti do péče manžela a prostě si jen tak večer sem tam vyrazil, třeba i v rámci nákupu a chvíli posedět ...ale vlastně jsem takovou nějakou opravdovou kamarádku neměla od ďoby co jsem naskočila do pracovního procesu. To jsem měla čas jen a jen na svojí práci. Je to asi nějaká daň, za to jaká jsem byla...