Chybí mi spíš samota.....

S příteli i rodinou se setkávám poměrně často (min.1x týdně nějaké takové setkání proběhne), rádi pořádáme i oslavy všech narozeni, svátků, Vánoce i s širší rodinou (někdy organizuji, někdy se jenom účastním).
Protože už jsem z mateřské dávno zase "v procesu" (děti školáci už na 2.stupni), kde se s lidmi setkávám prakticky nepřetržitě, zjišťuji, že mi stále více chybí čas a prostor, kdy bych se mohla "schovat do sebe", dělat a myslet si na své věci. Přistihuji se, že domů se víc těším, když vím, že tam nikdo nebude a aspoň to kafe si vypiju "o samotě".
Být osamělý je asi hrozné, ale nedostatek samoty (nebo soukromí, jak to nazvat) teď právě prožívám hůř.
Člově asi během života prožije všechny fáze, není to tak dávno, kdy jsem se cítila přesně jak popisuje autorka. Vzkaz pro ni - toto období skončí a přijde zase jiné......