Re: Bojím se manželovi věřit, protože mi několikrát lhal

moc vám tu děkuju za reakce, na jednu stranu jsem z těch názorů ještě víc ustrašená a nervózní, na druhou stranu vidím, že takových chlapů je víc (a souhlasím s tím, že je to hodně výchovou).
Když jsme spolu začli chodit a bydlet tak to bylo v poho. Byl nadšený ze stejných věcí, filmů apod. jako já, trval na svatbě v kostele a chtěl se nechat pokřtít, byla jsem jeho první holka a byl hodně zamilovaný. Byt byl můj, zařízený jsem ho měla tak jsme si ho jen předělali podle společných představ a těšili se na miminko a plánovali, jak se odstěhujem z města na vesnici do domečku se zahrádkou (a bez hlučných sousedů všude okolo). Pak jsme našli dočasný (hodně výhodný) pronájem blízko Brna, prodali jsme byt (i když hodně pod cenou kvůli novým hlučným romským sousedům) a DOČASNĚ se odstěhovali. Naše listonoška nám slíbila, že nám bude poštu nosit k mému otci, který bydlí na stejném sídlišti tak jsme byli v klidu. Já začla při mateřské studovat v Brně a manžel si tam našel práci. Od té doby se ale změnil. Letos to bylo 5 let co jsme spolu a čím dál víc zjišťuju, že se mu líbí úplně jiné věci než tvrdil, nemá náladu něco řešit, o něčem si povídat. Jediné, o čem se rád baví je jeho práce, které se věnuje naplno (a do práce opravdu chodí, občas se tam za ním stavuju a taky má služební auto, PC a telefon, nosí stravenky a chodí mi na účet jeho výplata). Sám uznává, že v pronájmu, kam jsme šli na rok a už jsme tu třetím rokem nemůžem zůstat věčně a že s malou už potřebujeme mít "trvalé bydlení" a ne jen provizorium se spoustou nevybalených věcí apod.
Od jakživa ho nebavily počítačové hry a takové věci tak doufám, že v automatech nejede a pochybuju i o sázení, protože když ho občas přemluvím ať si vsadíme sportku tak má kolem toho milion řečí a taky už bych mu určitě někdy našla nějaký ten lístek v kapse. A ani sport ho nijak nezajímá. Baví ho vaření, grilování na zahradě a spaní u televize, nemá problémy ani s uklízením (asi máme nějak přehozenou mentalitu . Spíš je to introvert, který má vztek sám na sebe, že neumí zajistit rodinu a kdyby to se mnou probíral tak si to ještě víc uvědomí. Připomíná mi pštrosa co strčí hlavu do písku dokud se problémy samy nevyřeší.
Na to přeposílání pošty už jsem se informovala a zítra to jedu řešit a moc děkuju za ty rady s tím zúženým jměním. to mi příjde jako super nápad. My už jsme si říkali, že se když tak "naoko" rozvedem, ale tohle mi příjde lepší řešení. My se máme navzájem pořád rádi, jen si prostě navzájem takto ubližujem, protože spolu nedokážem komunikovat. Já už byla i u kartářky a ta mi řekla, že nám na sobě moc záleží a že pro něj je rodina na prvním místě, že dělá všechno proto, aby nás uživil... jen mi prostě příjde, že má občas "výpadky" co se těch složenek a upomínek týče. Co se ke mně dostane hned zaplatím, ale jak mu nějaká "zapadne" do věcí tak je zle.
Večer si to tu ještě pořádně pročtu a sepíšu si co a jak.