Re: Asi se k nám bude stěhovat tchýně

ahoj, žiju s tchýní a s tchánem už sedm let (bývalá učitelka a vysokoškolský profesor). mám šťastné manželství a dvě děti. máme teda dvojgenerační RD a dva zcela samostatné byty. Je to o každodenním boji o pravidlech, ale zase si člověk každý den procvičuje komunikační dovednosti. KOmunikovat se musí hodně otevřeně, ale zároveň je vždy nutné tchýni pochválit a neshazovat její dobré úmysly. Moje věta často začíná- já vím, že to děláš z lásky, ale.... My vždy pravidla nastavíme, což rodiče děsně naštve a čtrnáct dní s námi tak jako nemluví. Potom to zase začnou trochu rozvolňovat a tak se zase pohádáme- jako žádná itálie, ale musíme si trochu dupnout a znoovu a znovu. Tchýně je u nás každý den a jí u nás. Naučila jsem se dostat z toho to nejlepší- máme mimča, tak ona prostě hlídá každý den. Já trochu pracuju a tak hlídá. Ihned jak přijde tak jí zaměstnám u dětí a ono jí to za chvilku přestane bavit. Budete mít mimčo- využij toho a odskoč si na nákup, do lékárny, na cvičení bez dítěte. Uvidíš, ona se za tolik zaměstnávat nenechá. Jinak já nejsem pro tyhle vztahy rovnou dopředu odsuzovat. Je v tom mnoho mnoho dobrého. Prarodiče mají svoje mouchy, ale třeba pro moje děti jsou tím opravdovým pokladem, tím nejlepším, co jsme jim mohli dát. Polovinu svého slovníku má moje dcera od babičky, čtou si spolu a vůbec dělají spoustu věcí. Je krásné, když děda s dcerou zalévají zahrádku, postaví spolu draka a tak. Celkově to má opravdu hodně plus. Já jsem ráda, že se jednou budu moct o tchýni důstojně postarat, tak aby to moje děti viděly a postaraly se stejně důstojně i o mě. My máme s manželem dost peněz abychom si teď hned koupili vlastní byt, ale neuděláme to. Nechceme je kromě jiného nechat ve štychu, oni sami by tak velký dům neutáhli. Tím, že bychom rodiče opustili bychom tratili fakt všichni. Určitě se na tom dá najít i hodně pozitiv.