Re: Procházky s dětmi na čerstvém vzduchu

Ahoj holky, doufám, že se nezlobíte, že jsem manžu pustila do diskuze.
Prudí tady neskutečně a teď chtěl vědět vaše názory, tak jsem ho nechala.
Fakt se mu to kecá, on nevstává v noci každých pár minut, mám rozhašené spaní, kolikrát několik hodin nespím, nemůžu zabrat, když už se mi to konečně povede, začne se mímo ozývat zase, nebo manža chrápat.
Ven moc ráda nechodím. Větší má období vzdoru, bojujeme s oblíkáním, i když jinak chodí strašně moc rád ven, ale ještě je hloupoučkej a nechápe to. Oblíkání trvá snad hodinu, bydlíme ve 2. patře bez výtahu, máme nepříjemné elipsovité schody, občas se bojím, abych s nima nespadla. Většího vedu za ruku, menšího mám v Manduce, za 15 minut jsme dole, posadit je do kočáru (máme Phil and Teds, ten mně zachraňuje) a pak musíme dost daleko, z kopce do kopce, nejraději chodíme nad Hlavní nádraží koukat na vláčky nebo někam na písek. Malý většinou v kočárku spí, větší se projde. A pak nahoru, to musím většinou na 2x, protože velký už je unavený a nechce vylézt schody, vynesu menšího v Manduce a pak se pro něj vracím. Nejčastěji chodíme dopoledne, kolem 10., pak nějaký rychlý oběd, skleničky třeba a po obědě už spí doma. I když teď větší už moc nespí.
Procházky jsou fajn, když se zadaří, ale každý den je to úmorka, v létě to bylo jiný, to bylo fajn, teď už se mi tolik nechce. Nejlepší je pro mně, když to můžu spojit s nějakým cílem, něco koupit, zajít třeba na poštu, to je fajn, ale jen tak se vykopat, to je pro mně horší.
FAkt je, že tu kluci dělají binec, když zůstanem doma, ale je to pro mně přece jen jednodušší. Jednou za týden většinou přijde na návštěvu moje mamka, to jdeme všichni, to se mi i víc líbí, můžu si popovídat, jinak jsem dost sama a to mně tak nebaví. Tož tak.