V Kazachstánu jsem byla dvadsať let tamu nazád (sorry, ta výslovnost už není, co bývala) a marně přemýšlím o vlivu ruské literatury.

Moje vzpomínky na tamní reálie jsou například ..
- nalezení jediné hospody v Alma Atě, kterou nezasáhla prohibice
- noční jízda nájemným autem tím samým městem a následné nocování u taxikáře v čemsi, co by se s trochou fantazie dalo nazvat zahradním domkem
- výstup na horu Tri bratja (asi 3500 m n. m.), na který nás doprovázali bratja studenti a nesli s sebou konvice na čaj - kterýžto nám také při pauzách vařili
- hnusné boláky, které nám způsobily nějaké rostliny (frajerka leze na kopec džunglí v šortkách a tílku) a díky kterým jsem se jedno odpoledne loučila se životem, protože mě nenapadlo, že bych ve stavu, v jakém jsem byla, mohla přežít .. (jizvy zmizely asi po 2 letech)
- zájem a elegantní dvoření studenta Artura
- práci na budování sanatoria (tam bylo zážitků mnoho - třeba traktor, který se nějak komplikovaně nastartoval v pondělí a v pátek se vypínal)
- jurty
- skvělé jídlo
- vykradený batoh na letišti
- jízda pouští k jakémusi obrjezeru
- téměř ukradená peněženka .. ale to už jsem v Uzbekistánu
Pozorování vlivu ruské literatury jsem opravdu podcenila :-(.
Nicméně - už před dvaceti lety byla Alma Ata (nebo se jevila) výrazně vyspělejší než Moskva. Takže bych nepodceňovala očkování, pračky a spol.
Jo, jejich venkov .. to je jiná. Ale kdo ví, co se za tu dobu změnilo

.