Re: Jak těžké je být v ČR ženou v domácnosti?

Libiku,
svět není spravedlivej. Není a nikdy nebyl. Spravedlivej je možná Bůh, je-li jaký. Nemůžu kopat za práva jakýkoli menšiny čistě proto, že každá menšina má ve společnosti nějakou úlohu. Všichni nemůžou být manageři a všichni nemůžou být metaři. Lidé jsou si rovni na biologické platformě a každý živý tvor má právo na svou existenci. Ale ta existence je vymezená nepsanými pravidly společnosti, do které se narodil. Nemůžu bojovat za to, aby se hajzlbába měla stejně dobře jako člen představenstva ČEZu, protože nemůžu jít proti uspořádání téhle společnosti - nevymyslela jsem nic lepšího a proto respektuju pravidla hry daná "parlamentní demokracií", byť ve stávající podobě s ní nesouhlasím a domnívám se, že systém zastoupení politických stran v parlamentu byl za první republiky lepší a spravedlivější. Jsem pitomec, který neustále přispívá na všelijaké dobročinné účely právě díky tomu, že si tu nespravedlnost uvědomuju a jsem s ní srozuměná. Moc dobře si uvědomuju, že jsem se mohla narodit jako někdo jinej, jako romský dítě, jako neslyšící dítě, jako x znevýhodněných variant a cítím morální povinnost pomoci těm, kdo jsou v prdeli proto, že se narodili "nějak" a nemohli si vybrat nic jinýho. Ale necítím jí proto, že mi to někde někdo natloukl do palice, mám to tak prostě proto, že na určitém stupni vývoje a inteligence jsi logicky postavená před dilema - zneužiju toho a budu druhej Goebbels nebo se na ego vyseru a budu žít tak, abych pokud možno neubližoval?
Mindrák z nedostatečného ocenění vzniká působením vnějších vlivů, ne vnitřních. Člověk se srovnanejma vnitřníma hodnotama neřeší, jestli je jeho život a jeho práce lepší nebo lépe ceněná nějakou iluzorní "společností", která ti hovno dá a snaží se tebou pouze manipulovat. Kašlu na společnost - dělám věci tak, jak je cítím, jak mi moje vlastní svědomí říká, že jsou správně. Protože svědomí je komunikační kanál s Bohem. To je jediný, co neosereš. Můžeš podvádět manžela, stát, šéfa, ale nemůžeš podvést svoje vlastní svědomí. A jeho hlas je ten nejdůležitější, protože ono ti ráno v zrcadle při čištění zubů ukazuje buď svini, nebo člověka, co se nenechal semlít a jednal podle toho, jak mu ten vnitřní neosratelnej Pánbůh napovídal. Utečeš před vším na světě, ale před svědomím ne. Jsem asi v půl jedný ráno zbytečně velkej filozof, nicméně doufám, že pořád ještě srozumitelnej.