Re: Proč jste nekojily?

Se synem jsem to měla podobné jak popisuješ. V porodnici nebyl problém. Potom byl malý ještě pár dní spokojený a pak to bylo podobné jako u tebe. Tři dny jsem kojila furt, jinak malý plakal, večer jsem kojila i na osmkrát než usnul. Prsa se nalily že jsem měla jezero v posteli, malý byl po kojení spokojený, takové to "zpité" miminko. A další den znovu. Plakal opravdu hlady. Trvalo mi měsíc než jsem si přiznala že prostě mlíko nemám, vzdala jsem to v momentě kdy malý nemohl hlady usnout a já kojila od 19h do 1 do rána nonstop, jen jsem přehazovala prsa. Hnala jsem muže taxíkem do lékárky pro Nutrilon, malý se nadlábl a byl z něj hned usměvavý chlapeček.
Posléze se zjistilo že jsem mlíko neměla neb jsem měla podváhu a solidně rozjetou vážnou nemoc.

Dceru jsem vůbec kojit po této zkušenosti nechtěla. Nakonec mě přemohly těhotenské hormony a já to zkusila, se skříní narvanou Nutrilonem, flaškami a sterilizátorem kdyby náhodou.
Bez problému ji kojím stále, má 9 měsíců.

Takže být tebou se hlavně hodím do klidu, kojení je krásná věc, ale NESTOJÍ za rozjetí poporodní deprese, já k ní myslím měla slušně našlápnuto. Bydleli jsme v 5. patře a já už kolikrát přemýšlela jestli skočím já nebo ...
Každé miminko potřebuje hlavně spokojenou maminku, zkusila jsi co šlo a když nejde, nelam to přes koleno. I UM má svá pozitiva- miminko můžes s klidem svěřit třeba jeho tatínkovi a celou noc se vyspat