Re: Proč jste nekojily?

Nic si z toho nedělej, nekojení jsem obrečela asi jako každá máma. Problémy začaly už v porodnici, jsem mladá maminka a nevlídný přístup personálu byl silnou kávou na moje poporodní blues...Nespala jsem, byla jsem jako chodící zombie, malá jen řvala a řvala, narodila se v úterý v 6 ráno a první příkrm jí dali až v pátek před polednem, přesto že já téměř nic nenakojila. Odmítli si jí kromě první noci vzít na chvíli k sobě, i přesto že jsem měla zdravotní problémy, velké otoky, vysoký krevní tlak a nekonečnou únavu. Za celých 6 dní v porodnici jsem spala max 10 hod. Nakonec jsem se rozkojila, s pomocí jedné hodné ženské sestry. Mlíčka bylo dost, malá pěkně přibývala, ale kdykoliv se trochu nedařilo, vracely se mi zážitky z porodnice. Měla jsem pochyby, zda malá nestrádá, nervovala se a tak to trvalo 2 a půl měsíce. To čeho jsem se bála, se nakonec stalo, z jednoho prsu se mlíčko začalo vytrácet, až nebylo skoro žádné a z druhého ji nešlo dokojit. Nestačilo jí to. Věřím tomu, že to bylo v hlavě. Kdyby jsme měly s malou lepší začátek, tak by se to nestalo. Těším se, že příště si to třeba vynahradím,až budu vědět jak na to a nebudu závislá na jiných a nebudu se bát postavit hloupým nařízením která panují v našich porodnicích. Hodně se řeší jak kde probíhají porody, možná někdy až moc a myslím, že na poporodní péči se někdy dost zapomíná.