Re: Nikdo mě nemá rád

Limai, prvně si myslím, že to skutyečně souvisí se změnami v rodině. Druhak, možná to nějak extra nesouvisí s tím, co konkrétně děláš. Třeťak, ony ty děti - byť už šestileté - často neznají sílu (a v podstatě význam) slov, nebo si ji testují, hledají, co za nimi přesně je.

Chápu, že tě to mrzí. Pokud by se to nějak opakovalo, zkusila bych něco jako empatickou reakci. Třeba "Hm. (...) Tobě se zdá, že tě nikdo nemá rád. (...) Možná je ti smutno. (...)" Zkusit s ní společně přijít na tu skutečnou emoci, kterou vyjádřila těmi slovy. Tip s blokem - nemusí to asi být speciální deníček - je fajn, zkusit tu emoci nakreslit, od toho se dá odrazit. Pokud je to fakt pocit nemilování, dalo by se pokračovat tak, že to jako obrátit: "Jak si myslíš, že by vypadalo, že tě někdo má rád? Co by sis představovala, aby dělal?" To je řekla bych lepří, než něco zkoušet sama, nebo nedejbůh jí vypočítávat, co všechno, co děláš, znamená, že ji máš ráda. Tady zase vlastně pracují ty "jazyky lásky", co tu někdo taky moc pěkně zmínil. Jaký způsob projevu by si představovala ona?