Re: Se mi ňák

Kač, já jsem dávno pochopila, že od žádného chlapa nemůžu čekat duševní porozumění, rozhodně ne dlouhodobé. Mně štve jen a pouze to, že nechce mimino a má pro to haldy nejapných výmluv, které ale zapomíná a následně si protiřečí. Já si nemůžu stěžovat na to, že by doma nic nedělal. Kdybych se rozvedla, tak si opravdu nijak nepomůžu, spíše naopak. Vadí mi to, co obecně vadí spoustě ženských na chlapech (neposlouchá mě, zapomíná, nepomáhá z vlastní iniciativy, musí ho člověk navigovat, samotného ho napadne jen to, že pojede na kole) a kdybych se kvůli tomu chtěla rozvádět, byla bych velmi naivní. Možná někde je nějaký empatický pan Dokonalý, ale mám obavu, že patří ke 4% menšině
Třeba přítel manželova bratrance, s tím bych si fakt rozuměla, on je prostě skvělý Aby ne, on je v tom páru za tu ženskou polovičku...
Máta to má mnohem složitější, to co je u nás by se dalo nazvat mým rozmarem, který manžel nehodlá realizovat. Jenže jsem z toho nešťastnější, než by asi bylo normální a nějak nemůžu normálně fungovat. Teď je mi trochu líp, už každou chvíli nebrečím a nemusím na to furt myslet. Což ale neznamená, že jsem v pohodě, ale prostě vím, že kdybych se rozvedla, skončím hrdá s dětma ve dvougarsonce a přivydělávat si budu o víkendech v hypermarketu na pokladně. Tak za tohle mi prostě hrdost nestojí.
Musím jít zpracovat tu haldu lineckého pustila jsem si k tomu Bridget, snad mě rozveselí