Dcera X partner

Potřebuji poradit a nějak uklidnit. Žiji čtvrtým rokem s partnerem, mám dceru (10 let) z prvního manželství, on má dvě dcery (9 a 11 let - víkendově) z prvního manželství a společně máme malého syna (11měsíců). Ze začátku to bylo hodně těžké, hlavní problém byl s partnerovo dcerama a jeho bývalou ženou. Všechno jsme ale ustáli, vztahy se uklidnily, přítelovo dcery už jsou vesměs zlaté (i když umí udělat scénu, že se za ně až stydím ). Problém začal být s mojí dcerou. Partner jí prostě nemusí. Ona je úplně jiného založení než jsou jeho dcery, to je asi ten největší problém. Začíná jít do puberty a chce se víc prosazovat než dříve. Nicméně si nemyslím, že by byla nějak extra horší než další dvě dcery. Poslední dobou se to stupňuje, nejen, že se partner nijak nesnaží skrývat to, že jí nemusí, ale snad úmyslně jí začíná "škodit". Napíšu poslední dvě příhody, které mě totálně rozhodily. Byla u nás babička a dcera si přála jet k ní přenocovat. Byl to ale pátek, kdy se vyzvedávali další dvě dcery a přítele to tak naštvalo, že nelenil a sedl k počítači a hlasitě začal vyhledávat, na co že to půjde s holkama do kina. Načež dcera odjížděla s pláčem, protože jí bylo líto, že na ní nepočkají třeba do neděle a nepůjdou společně. Když jsem se ho pak ptala, proč jí to udělal, vždyť jeho dcerám tohle nikdy neděláme, tak řekl, že je blbá když nechtěla jít raději s ním do kina a odjela k babičce. Celé to ale nakonec dopadlo tak, že když se další dvě dcery dozvěděly, že je u babi, tak chtěli jet také. Bez mrknutí je tam rovnou dovezl a nocovaly tam všechny tři.... Mrzí mi na tom hlavně to, že ani později neuzná, že se to prostě takhle nedělá. Další příhoda byla teď o víkendu, měli jsme psa na hlídání (partner odjíždí na každý víkend pryč), dcera si ho chtěla vyzvednout už v neděli ráno, že si pro něj sama dojde...nedovolil...chtěla, že si ho s ním půjde vyzvednout když se odpoledne vrátil...nedovolil...nakonec si to domluvil tak, že si psa vyzvedl až dnes ráno v práci. Dcera z toho byla strašně smutná. Když jsem se ho zeptala, jestli by to udělal svým dcerám, s klidem řekl, že ne. Vozí jim ho i k nim domů, nechá jim ho na víkend když si vzpomenou, ale moje dcera je pro něho natolik špatná, že si to nezasloužila. Problém byl prý v tom, že chce psa jen proto aby se s ním mohla chlubit a že byl pes na hlídání u její spolužačky, což prý nemohla přenést přes srdce.
Nemůžu se s tím vyrovnat, nemám pocit, že by byla moje dcera v chování horší než partnerovo dcery. Snažím se celkově jak blbec, na všechno jsem věčně sama. Když tu jsou všechny děti, bývá to lepší, protože pro ně chce rodinnou pohodu, ale jakmile odjedou, tak je to partnerovi více méně šumák.
Včera večer jsme koukali s dcerou na film a partner si pustil něco na počítači....je hned vedle gauče...dcera mu podala sluchátka...a on si je nevzal. Dneska mi řekl, že nebude skákat tak jak dcera pískne...ale to je přeci už skoro bezohlednost, ne? Po dětech to vyžadujeme aby si nasazovali sluchátka a nerušili nás pazvuky z her a různých srandiček co si tam pouští.
Čím víc se dceru snažím hájit, tím je to horší. Začínám být až hysterická...samozřejmě až večer když spí....ale mrzí mi to, pak se zbytečně hádáme a začíná z toho být začarovaný kruh. Nevím jak z toho ven :-(