Re: Dcera X partner

Když jsme spolu začali žít, tak to bylo všechno v pohodě. Řekla bych, že v první řadě dcera zaplácla prázdné místo po "ztracených" dcerách. Taky všechny dcery byly malé a ta moje je z nich nejklidnější. Partnerovo dcery dělali hrozné psí kusy, že z toho i on sám byl vyřízený. Řekla bych, že moji dceru měl i rád, lecos s ní i sám dělal.
Největší zlom nastal asi teď v září se začátkem školního roku. Ve škole ji to moc nejde a do učení se jí nechce. Má dyslexii a dysortografii, potřebuje dost pomáhat. Já to s mrňousem tolik nestíhám a tak je to vlasntě celý čas o tom, že ji s Tomíkem na ruce popoháním aby něco dělala. Je pomalá. Mám pocit, že se začíná uzavírat do sebe. Jeho dcery jsou naopak chytré, škola jim jde sama, všechno dělají v letu a jako by se mezi nima otevírala veliká propast rozdílnosti. Tím ale nechci říct, že mají holky mezi sebou problém. Spíš ten pohled na ně, jaké jsou...
Moje dcera řeší problém tak, že je "napučená", uzavřená do sebe, jeho dcery křičí,nadávají, jsou sprosté. Partnerovi se chování dcer lépe toleruje. Moje dcera mu začíná být cizí. Bohužel se to začíná odrážet ale i obráceně, že dcera už k partnerovi také není tak vřelá.