Re: ...

Verčo, nemám nikde uložené ty stránky, ale vím to zprostředkovaně. Ona hodně píše na BabyCafé a asi i do rodiny... povídala mi o ní sestřenice a i díky ní mám určitý pohled na situaci kolem... ale nebudu to tu psát, protože bych ve svém psaném projevu vypadala jako bezcitná svině (pardon).

Jinak jak popisuješ Laurinku, tak Tě můžu klidnit, Leny snad taky... ty děti se pořád vyvíjí a mění. Martin jako miminko nebyl chovací, nikdy jsem ho neudundala v náručí. Prostě se vzpouzel, jen jsem ho dala do postýlky, usnul. Mazílek začíná být až teď, kdy se snažíme každý večer zachytit večerníček a koukáme - prožíváme ho spolu, u toho se tulíme. Jinak mi na Martinovi vadí, že když mu něco nejde, tak to hned vzdává a nebojuje. Ale snažíme se na tom pracovat.... uvidíme, za dva roky bude zase jiný. Jinak co je hlavní a nepřemožitelný - jsou geny. Opravdu jsou situace, kdy je to celý tatínek.
Takže všem pevné nervy a užívat si každý okamžiček, protože je to nevratné a co do dětí navkládáme teď za mala, tak už nikdy