Re: Někdy i netová diskuse pomáhá najít cestu:-)

Mili, moc se mi líbí, co jsi napsala. Určitě se to musíte všichni teprve naučit, pro každého z vás je to nová a neznámá situace. Píšeš zde s určitým nadhledem - a to je moc dobře.
Osobně si nemyslím, že chceš někým manipulovat, nemám z tebe tento pocit (pokud jsem se snad mezi řádky nějak takto vyjádřila, tak se omlouvám), hledáš pouze řešení, různé cesty ke společnému cíli. Vzájemná pomoc, to je úplně přesně to, co asi všichni potřebujete. A bez kompromisu, bez určitého přizpůsobení se na chvíli ostatním (i oni tobě, i ty jim) to zřejmě nepůjde.
Zmiňuješ se také o bezradnosti. Zajisté "tvoji chlapi" nejsou zatvrzelí a bezohlední (už jen podle toho, že jako rodina normálně dále fungujete), ale asi fakt nevědí "jak na to". Někdy se zdá jednodušší mlčet než "něco" říci a celou situaci jen zkomplikovat a vyvolat třeba i větší bolest. Zastávám názor: vše je v životě o komunikaci - ať se to týká nejrůznějších situací. Jinak dochází k tomu, že jeden si myslí, že druhý si myslí... Však to určitě znáš. Jakmile se "prolomí ledy", vyplyne na povrch, že oba si mysleli něco jiného, naprosto nepodloženého a netušili, že skutečnost je někde jinde... Mám spoustu takových situací. (Je to dáno i výchovou. Dříve se ke komunikaci v rodině děti nevedly. Měla jsem pěkné dětství, ale nedostatek komunikace mi chybí dodnes. Obtížně navazuji vztahy s ostatními, i cesta k mým rodičům je nějak obtížná...)
Mili, přeji ti štěstíčko v "prolomení ledů".
Monča