Pseudomorální mela

Posledních pár dní koukám se smíšenými pocity na některá témata a hlavně pseudomorální melu, kterou produkují.

Moc se mi toto téma nechtělo otvírat, ale stejně tady jede, jen rozprostřené do více diskuzí. Navíc je jasné jak to zase schytám.

Takže o co mi jde:

1) nerozumím tomu, proč jsou tady sjížděny pisatelky, které se názorově ubírají směrem k tomu, že především se má člověk snažit zajistit sám a pak až něco chtít po státu či druhých lidech.

2) Proč jsou tak dezinterperovány názory typu, že je potřeba pomáhat, ale opravdu v nouzi, zakopnutí a ne když si člověk způsobuje dokola problémy vlastní nezopovědností (třeba zvyšování počtu dětí, které pak neuživí nebo nedostatečnou rezervou atp.). Tyto názory jsou přeformulovány do významu - ty nechceš pomáhat, jsi bezcitný, nechápeš že každý se může dostat do nouze atd. ... Připadá mi to jako "jeden o koze a druhý o voze".

Můj názor je, že pomáhat ano, ale z rozmyslem a tam kde je to skutečně potřeba. Nemám chuť nikomu sponzorovat cigárka nebo alkohol, chci se sama rozhodovat o tom, jak pomoci a na základě informací o tom komu pomáhám. Ráda někomu pomůžu zajistit práci nebo léčbu, nebo sociálně-právní poradenství, finanční poradenství (to co je v mých možnostech) nebo cílenou finanční jednorázovou pomoc.

Moje kredo které využívám i v práci (s lidmi v sociální exkluzi) je:

"Hodný muž daruje rybu a moudrý naučí rybařit" (lidi si často chodí pro rybu).

Ženy jsou soucitné, ale nevím jestli to někdy není kontraproduktivní a jestli je to užitečné.