Re: Pseudomorální mela

Ananto, možná to bude o tom, že tu nikdo o nic nežádal, krom chvíle času a možnosti si postěžovat.

To, že jiný něco nabídl byla nejspíš dobrá vůle toho, co nabídl a nějaký pocit chtění a pomoci (ne Vánoce s tím tolik nesouvisejí, pokud to lze, snažím se občas někomu vypomoci průběžně - to není otázka zaslaných peněz nebo dárku), ale i třeba toho, že se to jen pokusím pochopit a zkusím sama sobě implantovat do mozku možnost, že stát se může komukoliv úplně cokoliv. Vím, že to mají i jiní lidé těžké a nestěžují si. Ale nikdo nikoho nenutí na stížnosti reagovat. To je prostě v mezích dobrovolnosti.

Mně naopak vadí, že by asi ten, kdo si stěžoval, uvítal radu, reálnou, a vynadat mu, co si to dovolil, že si stěžuje, nepovažuju za ani jedno z řešení, o kterých se zmiňuješ.

na to měla hezkou hlášku Pawlovská, kdy šla někam s maminkou, ta prdla žebrající paní nějaký drobák do klobouku, Pawlovská to komentovala "co blbneš, stejně to ten její večer prochlastá" a maminka odvětila "no, ale život je to hroznej, nebo ne?"
Nějak se odnaučuju soudit, ne vždycky mi to úplně jde, ale zlobu nevítám nikdy.