Občas s nervama v kýblu, přesto chci další dítě

Někdy si říkám, jestli je normální, že i když mám ze našeho syna občas nervy na pochodu, hned bych měla další miminko. Nejsem žádná super matka, ani v mateřství nevidím svůj smysl života, přesto mám pocit, že kdyby mi někdo půjčil kojence, rozjede se mi laktace, zamilovaně koukám do kočárku a úplně jsem zapomněla, jakej to byl brutus, když syn prvních devět měsíců svýho života řval jak poplašňák. Máte, nebo měly jste to taky tak? Nebo jsem sama?