Re: Občas s nervama v kýblu, přesto chci další dítě

proč ne,když to tak cítíš a chceš mít děti brzy za sebou-já bych je brzy po sobě nezvládla,musí to být děsný záhul,když to jedno není ještě samostatné,že se alespoň obleče,dojde si samo na wc a tak. do toho bych já nešla. ale znám takové maminky. pak měly co dělat a málem zešedivěly,ale pak se to po určité době srovnalo.tím nechci strašit,každá to máme nastavené jinak


já měla první dítě řvouna a nespavce od mala ve dne v noci půl rok nonstop a že řval pěkně nahlas,pěkný ječák a dvě hod. v kuse normálka. bylo to děsné.... ale pak když se to zmněnilo někdy v osmém měsíci a konečně stále neřval,protože ho přestalo bolet bříško-šíleně na to trpěl.., tak kolem jeho dvou let jsem dítě začala plánovat a tajně doufala,že bude jiné... neřvoun a spavé...
no, nakonec se dcerka narodila ve 26.t.t.,takže ty tři měsíce,co byla v inkubátoru a měla tak strašný start do života a o nervech a problémech s tím spojených ani nemluvím musím říct,že pak mi to vynahradila za to utrpení ze začátku. sice také plakala a je nespavec,ale proti synovi ZLATÍČKO a naprosto pohodové dítko,žádný nervák a vztekloun jako syn.