Ale u dvouleťáka už nejde o kojence...

... to je přece rozdíl! Starší dítě už z toho žádnou ujmu neutrpí, když se jinak může s mámou tulit, mazlit, povídat si atd.

Určitě jsem pro, aby byli kojenci kojeni , ale u batolat bych už byla opatrnější, právě také kvůli těm zubům ono totiž UM škocí zoubkům minimálně stejně, to by si člověk v prvním roce dítět stejně nepomohl - dokonec má prý mít MM nějaké látky, které do určité míry kazům zabraňují, n rozdíl od UM - nevím to ale přesněji).

Oba kluki jsem kojila cca. do 13-14 měsíců. Ke konci už ani ne přes den, ale tak 2krát v noci se budili a chtěli mlíčko. V tom věku jsem ale pomalu cítila že už jde spíš o zvyk, setrvačnost, neměla jsem z toho už moc dobrý pocit a myslím že ani kluci ne (přičemž u prvního jsem přestat kojit musela i kvůli lékům, které jsem brala). Ukončili jsme to, vysvětlila jsem jim to (v rámci možností ;-)), tulili jsme se pak už jen tak a brzy potom (po jen asi dvou trochu náročnšjších nocích) spali celou noc - a pohoda pro všechny!

Myslím že jak se tak od roka, roka a půl z mimina/kojence stává batole, dítě postupně objevuje normální jídlo, může už i obyč. mléko atd., tak už může kojení ustoupit do pozadí. Myslím že to většinou jde tak nějak přirozeně...

Samozřejmě beru, že nekdo kojí i déle a vědomě to tak chce, ale proboha proč v noci?! Ve dvou letech se už přece dítěti dá vysvětlit, že v noci se pije jen voda, protože by jinak mělo zkažené a bolavé zoubky!

6 kazů e 4 letech mi přijde teda úplně šílené :-(!